Pravěk
TANEC U OHNĚ
Jednoho krásného dne se vydala tlupa na lov. Lovili dlouhé hodiny, ale nic neulovili. Tak se vrátili zpátky domů a vyzvali všechny muže, aby zatancovali posvátný tanec u ohně. Tak muži začali tancovat. Až do té doby, než zafoukal vítr a nezapálil jim příbytky. Tak hlavní náčelník vyhlásil poplach třetího stupně. Všichni běželi s miskou z kůry k vodě a začali hasit. Hasili hrozně dlouho, ale nakonec ho uhasili. Uhořely naštěstí jenom dva příbytky, ale nikomu se nic nestalo. A když všechny domky opravili, tak už měli štěstí při každém lovu a žili šťastně až do teď. Dalibor
LOV
Jednoho dne jsme se s tlupou rozhodli, že zkusíme jinačí maso, než mamutí, tak jsme šli do lesa a rozdělali oheň, protože byla už docela tma a nám se začaly zavírat oči. Když vtom jsem slyšel někoho mečet. Všichni spali, tak jsem je probudil, protože jsem nevěděl, jestli to zvíře je velké. Vzali jsme oštěpy a šli jsme po mečení. A uviděli jsme ho. Překvapilo mě, že je docela malé, vypadalo slabě, tak jsme po něm začali házet oštěpy. Ale to zvíře se vzpamatovalo, hned jak vidělo, že útočíme, nabralo mě na rohy a odhodilo na větev. Byl jsem docela nízko, tak jsem seskočil, vzal jsem kámen a hodil jsem ho. Měl jsem štěstí, strefil jsem se mu do hlavy a tím ho uspal. Byli jsme rádi, že jsme to přežili. Sice jsem trochu krvácel, ale byl jsem moc rád, že jsem to zvíře skolil. Helena
SEKUNDA A BUDE MRTEV
Jednoho slunečného dne byla velká bída s jídlem, protože hodně dlouho nepršelo. Samozřejmě se to nikomu nelíbilo. Všechno totiž uschlo a nebylo nic k snědku. Nastalo hlasování náčelníka. Všichni hlasovali, nakonec to dopadlo dobře, to znamená, že se náčelník zvolil. Netrvalo dlouho a náčelník zavelel: „Do boje na mamuta.” Všichni zavolali: „Všechno připravíme a jdeme na to.” Dali do toho všechny svoje síly a nakonec se povedlo. Určitě si na něm pěkně pochutnali a dětem i ženám dali svůj podíl. Dlouho už potom takový úlovek neudělali. Klára
Jednoho dne jsme šli na lov a potkali jsme mamuta. Rychle jsme ho nahnali ke skále a můj bratr ho trefil do hlavy šípem, protože byl nejlepší lukostřelec v tlupě. A náčelník ho trefil kopím do těla. Potom dva muži z naší tlupy vystoupili na skálu a začali po něm házet velké kameny. První kámen ho trefil do chobotu. Mamut se snažil svůj chobot vytáhnout, ale marně, furt po něm házeli kameny a kopí, až mamut utonul. Tak jsme ho vzali a nesli jsme ho k jeskyni Šipce. Snědli jsme ho, kosti jsme si nechali na zbraně, bohužel naší tetě umřelo šestileté dítě, protože padlo z jeskyně, tak jsme ho pohřbili na místě, dali jsme k němu kly a pohřbili jsme ho. Honza
LOV MAMUTA
Na tomto obrazu se odehrává lov na mamuta. Žena přikládá do ohně a muž s tlupou pravěkých lidí se chystá na lov. Mamut jí trávu a lovců si nevšímá. Smečka se blíží k mamutovi a podaří se jim ho ulovit. Na druhý den se opékal, byly mamutí hody. Bohužel při lovu zemřel náčelníkův syn, lidé vykopali díru a přikryli ho mamutím stehnem. Z kostí si udělali zbraně na další lov. Žena náčelníka pro syna pořád brečela, ale za měsíc se jí narodila dcera Hamuta, to zmírnilo její žal.
Martin H.
PRVNÍ LOV JELENA
Jeden vůdce kmene řekl: „Půjdeme lovit, ale nevím čím.“ Někdo se ozval za rohem jeskyně: „Kamenem, kamenem a klacky.“ Vůdce odpověděl: „Hm, dobrý nápad, hned večer půjdeme.“ Tak vyšli a po cestě viděli jelena. „Hele, na něj, útok!“ Než se jelen vzpamatoval, měl ostrý klacek v břichu a zemřel. Kapitán řekl: „Hurá, máme jídlo.“ A šli domů s kusem masa a měli velkou hostinu. A po hostině všem vyprávěli, jak ho ulovili a na zeď nakreslili obrázek. Michal Hykl
DEN V PRAVĚKU
Jednoho dne, když jsem se vzbudila, šla jsem do lesa na dřevo. Až jsem měla plné ruce dřeva. Najednou jsem uviděla nějaké zvíře. Zjistila jsem, že to je mamut. Rychle jsem utíkala směrem domů. Tam jsem zapálila oheň. Nachystala jsem si luk a šípy. Všude jsem viděla mamuta. Strašně jsem se bála. A hlavně že jsem tam byla úplně sama. Těšila jsem se, až se moje rodina a přátelé vrátí. Začalo se stmívat. Nikdo nikde, začala jsem se bát čím dál víc. Šla jsem si lehnout a po chvíli jsem usnula. Ráno když jsem se vzbudila, moje rodina a přátelé už seděli venku. Potom jsem jim všechno vyprávěla. Moji přátelé mě obdivovali. Blížilo se dopoledne. Všichni jsme šli na lov. A dlouhý čas potom jsem nebyla sama doma. Uvědomila jsem si, že rodina a praví přátelé jsou na prvním místě. Natálie
LOV MAMUTA
Jednoho dne se čtyři muži rozhodli, že zabijí mamuta, protože neměli co jíst, museli na lov. A všichni si museli nabrousit oštěpy, aby byly ostré. Druhého ranního dne šli muži do jeho doupěte. Ještě brzo ráno mamut spal, ale jak uslyšel jejich kroky, hned se probudil. Ale muži se ho nebáli, protože měli hlad a na nic jiného nemysleli. Ale nakonec ho muži přemohli a všichni si na velkém mamutovi pochutnali. Nicole
MŮJ PROŽITÝ DEN V PRAVĚKU
Ve čtvrtek jsem šla spát a v pátek jsem se probudila v pravěku a řekla jsem si: „Kde to jsem?“ Byla jsem v pravěku! Bylo tam mnoho lidí a já mezi nimi, bála jsem se, že mi něco udělají, ale byli ke mně milí, jako by už mě znali. Ten den šli muži lovit, já jsem je poprosila, jestli můžu jít s nimi. Přemýšleli a pak řekli, že můžu. Poprvé jsem viděla mamuty. Vyšli jsme na kopec a náčelník začal střílet. Mamuti utíkali a utíkali. Jeden mamut však zůstal stát a toho náčelník využil. Několikrát mamuta střelil a mamut se skácel k zemi. Bylo mi ho docela líto, ale měla jsem hlad. Nejsilnější muži dotáhli mamuta k jeskyni. A pak mamuta rozřezali a maso opekli na ohni, mamut byl moc dobrý. Nejvíc vtipné na tom bylo, jak se divili mému pyžamu. Ještěže jsme ve čtvrtek měli dějepis a o pravěku jsem věděla vše, co jsem potřebovala. Po tomhle dni budu v dějepise nejlepší. Katka M.
LOVECKÁ SEZONA
Jednou kdysi dávno žila tlupa, která se jmenovala Lovecká sezóna. Lovecká sezóna si natrhala jednou banány, mandarinky a ananasy, a když to všechno snědli, tak šli ulovit mamuta, ale moc jim to nešlo, protože měli jen tupé klacky. Jednou se mamutí mládě vzdálilo od matky, tak to mládě chodilo a chodilo, až došlo do tlupy Lovecké sezóny. Lovecká sezóna to mládě ukamenovala. Lovecká sezóna byla ráda, že ulovila prvního mamuta v životě.
Martin K. (k obrázku Lukáše B.)
Jednoho dne vyloučili mladého chlapce z tlupy, jmenoval se Kopčem. Kopčem se toulal tři dny a tři noci. Najednou Kopčem uviděl mamuta, myslel si, že ho chce mamut zabít, ale mamut se lekl šavlozubého lva. Kopčem měl u sebe luk a šípy. Zkusil trefit mamuta, trefil se však do hlavy. Mamut omdlel a po dvou dnech se probudil a myslel si, že ho chce Kopčem zabít. Rychle ho chytil chobotem kolem pasu a zvedl ho nad hlavu. Kopčem překonal svůj strach a v té chvíli, když ho měl mamut nad hlavou, opatrně ho pohladil, mamutovi se to natolik líbilo, že se zklidnil a pustil Kopčema na zem a pořád ho pozoroval. Kopčem k němu přistoupil, podrbal ho za uchem. Mamutovi se to natolik líbilo, že chtěl drbat stále, a tak se stali kamarády. Kopčem mu dal jméno Konstantin. Jednou jak jeli na procházku, tak je napadla Kopčemova bývalá tlupa. Konstantin se lekl a utekl. Kopčem byl smutný, chtěl také utéct, ale nestihl to, chytli ho a chtěli ho zabít, ale Konstantin přiběhl se svojí smečkou mamutů. Tlupa se lekla a utekla, Kopčem byl štastný, že se Konstantin vrátil. Potom Kopčem chodil s mamuty po světě. Jednoho dne Kopčema a mamuty napadla cizí tlupa, mamuti se rozutekli, Kopčem se neudržel Konstantina a spadl. Jak to Konstantin zjistil, tak už ho měla tlupa lidí, odváděla ho do svého tábora. Konstantin utíkal za tlupou, tlupa se lekla a upustila Kopčema na zem. Konstantin zvedl Kopčema chobotem, Kopčem se na Konstantina usmál. Žili spolu štastně až do smrti, možná žijí doteď nebo ne. Marika
MŮJ PRVNÍ LOV MAMUTA
Jednoho dne jsem se vzbudil a moji sourozenci mi řekli: „Bratře! Pojď s námi. Dnes je den, na který jsme tak moc těšili!“ Já jsem řekl: „Jupí, první lov mamuta!“ Šli jsme se nasnídat a pak jsme se šli vybavit. Rodiče řekli: „Pojďte, ale nebuďte hluční, nebo nás mamut uslyší!“ Sestra zpozorovala mládě mamuta a řekla: „Mami, tati, dívejte se! Je támhle!“ Šli jsme ho pozorovat. Tatínek řekl: „Ale ne! Je zraněné! Musíme být opatrní, jestli tu není matka!“ Rozhodli jsme se zaútočit. Všichni řekli: „Hurá, lov byl úspěšný!“ Šli jsme domů a já jsem namaloval obrázek v mém jeskynním pokojíčku. Navečeřeli jsme se a šli spát.
Radek
MAMUT U TÁBOŘIŠTĚ
Jednoho krásného dne se tlupa vzbudila a viděla, jak u ohniště leží mamut! A tak pomalu a potichu vylezli z úkrytů, vzali zbraně a vrhli se na něho. Netrvalo dlouho a mamuta zabili. Rozdělal se oheň a už se peklo maso a hodovalo se až do večera. Masa bylo hodně. Z kostí vyrobili různé jehly, nože, nástavce na oštěpy atd. A co nesnědli, si schovali a život šel dál. Tlupa šla spát a v noci si svůj díl ukradly i hyeny, trochou kostí a masa. Vojta
LOV NA MAMUTA
Jednoho dne jsem se rozhodl, že sám skolím mamuta. Vzal jsem si s sebou oštěp a šel jsem hledat. Šel jsem lesem, hledal jsem a mamut nikde. Vyšel jsem už z lesa, zaslechl jsem něco a pomalu jsem se k tomu plížil, koukl jsem se a konečně jsem viděl mamuta. Pomalu jsem k němu šel, vzal jsem oštěp, rozběhl jsem se a udeřil jsem ho, konečně jsem ho skolil. Simona
PRAVĚČNÁ NOC
Nějaký noční hlídač u jeskyně v noci hlídal, ale už ho to nebavilo, a tak šel do lesa hledat lesní plody. Když šel lesem, náhle asi 50 m od něho uviděl mamuta. Lekl se, rozbušilo se mu srdce a vykřikl: „Ááá.“ Noc byla ale temná a jeho křik by si maximálně spletli se sovou. Mamut se ihned otočil a vyběhl na hlídače. V hlavě se hlídačovi honily strašné věci, byl bez sebe a smířený s koncem. Křičel, ale nikdo nikde. Až těsně před doběhnutím se v rohu objevil lukostřelec, který byl jedna z jeho posledních nadějí. Naděje přece ale umírá vždycky jako poslední, lukostřelec vystřelil, mamut ale uhnul a nešťastnou náhodou to zasáhlo hlídače. Hlídač měl mžitky před očima. Zdáli se ale rozhodl mamut č. 2, že ho zachrání. Mamut č. 1 vypadal vyděšeně. Už se netvářil jako ten největší machr na světě, ale jako bezmocná poražená obluda. Zdálky se blížil mamut a byl čím dál blíž. „Já mám už asi halucinace,“ řekl hlídač. Ale halucinace to zdaleka nebyly. Hlídač doufal v jedinou možnou věc, že to nejsou halucinace a všechno už to skončí. Když už se mamut číslo 2 přiblížil, bylo vidět, že je daleko větší než mamut číslo 1 a svrhl k zemi jedničku, hlídač zavřel oči a jenom čekal, co bude, nebo spíš si přál, ať už nic není. Jestli to tak bylo, tak se mu to moc nepovedlo, protože mamut č. 2 byl jeho zachránce. Zvrhnutá jednička se strachem běžela pryč a dvojka na hlídače bručela a dávala mu najevo, ať si nasedne. Hlídač otevřel oči a nevěděl, co dělat, ale myslel si, že tak i tak bude to stejně nějaký konec. „Tak ať je aspoň adrenalinový,“ pomyslel si. Nasedl na mamuta, položil si na něho hlavu a čekal. Mamut se rozjel a někam s ním jel. Dovezl ho k jedné jeskyni. Mamut prudce zavyl, aby se hlídač vzbudil. Hlídač se lekl, otevřel oči a řekl: „To už jsem v ráji?“ Všude kolem jeskyně bylo lesních plodů, jak vyčarováno. Sesedl z mamuta a přisedl si k lidem u ohně. Měl se tam dobře, hodně se sblížili, dokonce se zamiloval do jedné odvážné Lilly. Brzy pochopil, že ale v ráji není, protože práce tam bylo dost. Dějiny říkají, že se dožil na tu dobu až 107 let. Sedmička velice šťastné číslo, asi mu štěstí přálo. Tak si žil se svou Lilly šťastně až do smrti. Měli 3 krásné děti, byly šikovné a brzy uměly lovit zvěř. Cleira v 3 letech ulovila mamuta a brzo šla Vikky příkladem, ta v sedmi letech postavila dřevěný pravěký domeček, kde bylo teplo a útulno. A z nejmladší Teodorry byla v sedmi letech hlídačka. Manželka neboli maminka těch dětí zemřela vedle manžela v téměř stejnou sekundu. Lilly se dožila jen 97 let. Děti: Cleira se dožila 93 let,Vikky 16 let a Teodorra 101 let. Cleira zemřela při lovu mamuta, Vikky při otravě bobulemi a Teodorra na stáří. Život měly krásný. I ony měly děti, a tak to šlo dál a dál. Na tom území se zkrátka žilo dobře. Dnes už tam žijí miliardáři a dodnes se tam lidem daří. Pavlína
Jednoho slunečného, dne se rozhodla tlupa jít na, tak šli a uviděli velkého mamuta a zvolali: „Na něho!“ Házeli oštěpy, sekery a další nástroje. Pak mamuta dotáhli do jeskyně a tam ho naporcovali a schovali si ho na jindy a opekli si ho a snědli, pak šli všichni vesele spát po náročném dni. Patrick